H-m - Balada o očích topičových [tekst, tłumaczenie i interpretacja piosenki]

Utichly továrny, utichly ulice
Usnuly hvězdy okolo měsíce
A z města celého v pozdní ty hodiny
Nezavřel očí svých jenom dům jediný
Očí svých ohnivých, co do tmy křičí
že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí
Dělníků deset své svaly železem propletlo
Aby se ruce a oči jim změnily ve světlo

"Antoníne, topiči elektrárenský
Antoníne, do kotle přilož!"

Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly
Přikládá plnou lopatu uhlí
A že jen z člověka světlo se rodí
Tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí
V praméncích drátů nad městem plují
V radostná světla se rozsvěcují
Antoníne, Antoníne, Antoníne...

Smějí se soudruzi, Antonín s nimi
A uprostřed noci s hvězdami elektrickými
Na svoje ženy si vzpomenou na chvíli
Které tak často si dětinsky myslily
že muž na svět přišel, na svět, aby jim patřil

V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý
Poznal těch dvacet pět roků u lopaty
V nichž oči mu krájel plamenný nůž
A poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž
Zakřičel nesmírně nad světem vším
Zakřičel nad nocí:

"Soudruzi, dělníci elektrárenští
Slepý jsem, - nevidím!"

Proč muž tu na světě
Vždycky dvě lásky má
Proč jednu zabíjí
A na druhou umírá?"
Proč jsi se miloval
S tou holkou proklatou
S milenkou železnou
Ohněm a lopatou?

Neslyší slepec, - do tmy se propadá
A tma jej objímá a tma jej opřádá
Raněné srdce už z hrudi mu odchází
Hledat si ve světě jinačí obvazy
Nad černou slepotou veselá lampa visí
To není lampa, - to jsou oči čísi

Dělník je smrtelný
Práce je živá
Antonín umírá
žárovka zpívá:!